Vypravěčka – Tři příběhy v jednom od Jodi Picaultové
Baví mě složitější příběhy, kdy musíte sledovat několik dějových linií a přesuny v čase. Mám ráda film ve filmu a obraz malíře malujícího obraz. Vypravěčka mi tohle splnila, protože v knize jsme našla vlastně vypravěčky tři: pekařku ze současnosti (hmm, ty její plněné skořicové rolky), její babičku – židovskou dívku z minulosti a dceru pekaře ve fiktivním, lehce hororovém příběhu.
Která z nich mě nejvíc zasáhla? Ta prostřední, protože zážitky, jako jsou ty její, známe z černých míst lidských dějin – holocaustu.
Knihu jsem si i přesto doslova vychutnávala, protože autorka si hraje se slovy (někde jsem slyšela, že číst knihu v překladu je jako se sprchovat v pršiplášti), chutnaly mi jako její pečivo:
Tíživé ticho mezi námi narůstá, jako když kyne těsto.
Bochníky jsem nechávala jako opuštěná miminka přede dveřmi pracoven profesorů, které jsem obdivovala.
Je nepříjemně horko, ale na obloze už je neviditelným inkoustem napsaná bouřka.
Jizva je teď stříbřitá, nateklá a krabatí mi tvář i obočí, jako když se zatáhne šňůrka hedvábné společenské kabelky.
Vypravěčku jsem dostala od své dcery a své dceři bych ji taky sama koupila, tím teda netvrdím, že je to čistě ženské čtení, ale přece jen – myšlení postav, jejich příběh, nezdolnost a silná touha dokončit to, co začaly – ale zkuste to a darujte ji svým mužským protějškům. Uvidíte.
